Synodní rada Českobratrské církve evangelické píše nové zvolenému německému prezidentovi Joachimu Gauckovi a část rozhovoru Jana Dědka s Michaelem Kocábem

Synodní rada Českobratrské církve evangelické (SR ČCE) považuje za nutné vyjádřit se k některým problémům, které aktuálně zachvacují Českou republiku, kazí atmosféru ve společnosti a postupně stravují její obyvatele.

Nic nového pod sluncem

Vím dobře, že každé srovnání s minulostí kulhá. Tím více porovnání mezi dneškem a dobou před sedmi sty lety. Proto takové srovnání nečiním. Ale přece jen…

Jeden z velkých českých filosofů Emanuel Rádl líčí v krátkém pohledu do historie situaci v Čechách na počátku 14. století.

je rubrika, v níž odkazuji na postřehy, úvahy a myšlenky jiných autorů, jejichž názory mě zaujaly a oslovily nebo jsou mi blízké.

Tak se nám pomalu plní seznam kandidátů pro volbu prezidenta republiky. Jeden chce být prezidentem přísně nestranickým, druhý zase považuje za omyl, že by hlava státu měla být apolitická. Další má k Evropské unii vztah kladný a obává se, že dostat se na okraj – nebo vypadnout z Evropy – je proti našim zájmům a jiný zase zdůrazňuje svůj morální kredit a má za to, že „je v našem bytostném zájmu přispívat k udržení a vylepšení eurozóny, ne k jejím problémům.“ Je mezi nimi ten, kdo dává přednost srnčímu na smetaně z vlastní obory i ten, co raději tlačenku s cibulí. Je těch kandidátů přehršle.

je rubrika, v níž odkazuji na postřehy, úvahy a myšlenky jiných autorů, jejichž názory mě zaujaly a oslovily nebo jsou mi blízké. Tentokrát jde o názory vztahující se k Evropské unii, neboť mám za to, že by bylo tragickou chybou podlehnout škarohlídům koketujícím s myšlenkou zůstat na okraji nebo dokonce z EU odejít. Celými našimi dějinami jsme spojeni se Západní Evropou a patříme do tohoto civilizačního a kulturního okruhu.

zanedlouho 28. března si připomeneme Tvé 420. narozeniny a já otevírám Kšaft, v němž Tvými ústy promlouvá Jednota bratrská. Čtu její závěť a zvažuji, co z toho zůstalo nejen v paměti, ale především jako vůle k nápravě ducha a mravnosti Tvé vlasti milé, kterou jsi tak láskyplně oslovil.

Číst češtinu, kterou Komenský psal Kšaft, není pro dnešního čtenáře snadné, ale odkaz vložený do úst umírající matky Jednoty bratrské stojí za to, abychom se o to snažili. Vždyť je i v současnosti velice aktuální a je naším velkým nedostatkem, že mu nevěnujeme pozornost. Četl jsem nedávno názor, že čeština je jazyk uměle vytvořený až v době národního obrození. Je to nepravda a blud, což dokládá čeština Lukáše Pražského, Jana Blahoslava, J. A. Komenského a dalších českých autorů, bratrské kancionály a hlavně bible (kralická), kterou Jednota přeložila do skvostné češtiny z původních jazyků. Je ale pravdou, že náš jazyk musel být obrozen, protože pod tlakem vnějších okolností mu nebylo dopřáno, aby se kontinuálně rozvíjel. Nezapomeňme, že v době pobělohorské museli čeští nekatoličtí vzdělanci odejít do exilu. A také během následujících let v době třicetileté války nemohl být český jazyk kultivován, rozvíjen, udržován a došlo tedy k jeho úpadku. To vedlo obrozence k tomu, aby navázali na češtinu konce 16. a počátku 17. století a úsilí o obrození českého jazyka bylo inspirováno češtinou, o které Komenský v Kšaftu napsal, že „češtiny lepší není jako mezi Bratřími a v knihách jejich“.

Téměř všechny současné diskuse o Evropské Unii se soustřeďují na otázky ekonomiky a společné měny. Problémy, které jsou zaviněny nekázní a nezodpovědností uživatelů Eura je třeba vyřešit, o tom není sporu. Evropská Unie ale není především Euro. Daleko důležitější je, že jde o projekt pro dobrou budoucnost celé Evropy a že význam Unie je tak velký, že by bylo neodpustitelným hazardem vzdát se myšlenky jednotné Evropy a nepokračovat v jejím naplňování. Je proto velmi smutným svědectvím pro  Čechy, když mnozí ve chvíli, kdy ČR spolu s Velkou Britenií nehlasovala pro přistoupení k Evropské smlouvě o rozpočtové odpovědnosti, posílají SMS se sdělením, ať si to Evropská Unie vyřeší sama. Cožpak my nejsme také Evropská Unie? K tomu následující dokument.

Javor

je rubrika, v níž odkazuji na postřehy, úvahy a myšlenky jiných autorů, jejichž názory mě zaujaly a oslovily nebo jsou mi blízké.